čtvrtek, dubna 29, 2004
Internet a umění
Protože náš předmět se jmenuje Nová média, připojím příklad o tak trochu netradičním využití internetu.
Prostřednictvím e-mailu často posíláme dopisy, pozdravy, psaníčka, přáníčka, obrázky, fotografie audio- a videonahrávky a kdovíco ještě. Už jste ale slyšeli někdy o tom, že by se e-mailem poslal exponát na výstavu grafik? Tak to se uskutečnilo nedávno.
Albánský výtvarník Simulah Czerwenicinnović Acer von Multispeed poslal počítačové reprodukce svých děl do Mělníka členům umělecké skupiny „Předvoj toho nového, co přijde, zavrhující to staré, co už dávno mělo odejít“. Ti chtěli uspořádat vůbec první výstavu Acerových prací v České republice a zároveň chtěli, jsouce neziskovým občanským sdružením, rozpočet výstavy udržet na nejnižší možné úrovni. A tak se s autorem domluvili na uspořádání netradičně koncipované expozice složenou právě z počítačových reprodukcí Acerových výtvorů, které přišly pořadatelům právě e-mailovou poštou. Albánec si musel pohrát s grafickým počítačovým programem, tím vytvořit více či méně věrné kopie svých děl tematicky se vztahujících k problémům albánské současnosti i minulosti.
Všechno vyšlo do puntíku dobře. Reprodukce visí na stěnách mělnické galerie Ve Věži a pořadatelé výstavy zaplatili za papíry asi 50 korun. Namísto několika tisíc za převoz a pojištění Acerových originálů.
Ondřej Tichota
Protože náš předmět se jmenuje Nová média, připojím příklad o tak trochu netradičním využití internetu.
Prostřednictvím e-mailu často posíláme dopisy, pozdravy, psaníčka, přáníčka, obrázky, fotografie audio- a videonahrávky a kdovíco ještě. Už jste ale slyšeli někdy o tom, že by se e-mailem poslal exponát na výstavu grafik? Tak to se uskutečnilo nedávno.
Albánský výtvarník Simulah Czerwenicinnović Acer von Multispeed poslal počítačové reprodukce svých děl do Mělníka členům umělecké skupiny „Předvoj toho nového, co přijde, zavrhující to staré, co už dávno mělo odejít“. Ti chtěli uspořádat vůbec první výstavu Acerových prací v České republice a zároveň chtěli, jsouce neziskovým občanským sdružením, rozpočet výstavy udržet na nejnižší možné úrovni. A tak se s autorem domluvili na uspořádání netradičně koncipované expozice složenou právě z počítačových reprodukcí Acerových výtvorů, které přišly pořadatelům právě e-mailovou poštou. Albánec si musel pohrát s grafickým počítačovým programem, tím vytvořit více či méně věrné kopie svých děl tematicky se vztahujících k problémům albánské současnosti i minulosti.
Všechno vyšlo do puntíku dobře. Reprodukce visí na stěnách mělnické galerie Ve Věži a pořadatelé výstavy zaplatili za papíry asi 50 korun. Namísto několika tisíc za převoz a pojištění Acerových originálů.
Ondřej Tichota
středa, dubna 28, 2004
Kdo se v pátek opije, podpoří protest
Tímto příspěvkem chci poukázat na socializační vliv internetu. Jak známo i z přednášek Dr. Šanderové, komunikace ve hraje ve společnosti důležitou roli. Stejně tak jako alkohol – jeho prostřednictvím se otevírají lidská srdce, ale také třeba nože v kapsách. A internet nabídl spojení těchto obou důležitých socializačních faktorů v jedno. A to u příležitosti takzvaného pálení čarodejnic.
Začátkem tohoto týdne mi do e-mailové schránky přišla výzva k podpoře protestní akce. Ti, kteří se připojí, mohou dnes večer vyjádřit nesouhlas se stále narůstajícími cenami alkoholu. Jde prý o to, aby se nyní ozvali postižení, tedy konzumenti. A jak? Tím, že se nezřízeně opijí.
V textu e-mailu se mimojiné píše: „Akce je nutná proto, aby pár set milionů notoriků včetně TEBE ukázalo producentům, že se jim přejídají neustále rostoucí náklady na alkohol a mají toho tak akorát po krk a někdy taky plný kecky.“ Trochu jsem se polekal toho konkrétního oslovení „ty notoriku“, protože od 1. října ze zdravotních důvodů abstinuji, ale četl jsem dál:
„Pokud se tento den všichni řádně vožereme, nemůže si trh této skutečnosti nepovšimnout. Uvědomme si, že máme-li jako spotřebitelé moc, měli bychom
ji použít.“
Páteční večer je k podpoře takové iniciativy jako stvořený. Snad budou strážci pořádku shovívaví k alkoholovým prohřeškům mladých demonstrujících (třeba tiše zasednou k internetu) a ti zase nepřekročí hranice slušnosti, budou rozumní a nedopustí se páchání brutálních destruktivních činů - především na svém zdraví.
A možná právě za zlepšení individuální péče o zdraví každého člověka by mohla vzniknout další výzva nebo osvětový přeposílatelný oběžník. Věřím tomu, že se jednou dočkáme i doby, kdy se bude hromadný e-mail využívat k šíření opravdu podstatných, hodnotných a pro člověka důležitých myšlenek, nejen výše zmíněných humorných (a vtipných) žvástů. První vlaštovky už se dnes objevují – například e-maily ekologického hnutí Arnika, která prostřednictvím internetu upozorňuje registrované zájemce, například novináře, o svých akcích a vývoji ekologických kauz v České republice.
Ondřej Tichota
Tímto příspěvkem chci poukázat na socializační vliv internetu. Jak známo i z přednášek Dr. Šanderové, komunikace ve hraje ve společnosti důležitou roli. Stejně tak jako alkohol – jeho prostřednictvím se otevírají lidská srdce, ale také třeba nože v kapsách. A internet nabídl spojení těchto obou důležitých socializačních faktorů v jedno. A to u příležitosti takzvaného pálení čarodejnic.
Začátkem tohoto týdne mi do e-mailové schránky přišla výzva k podpoře protestní akce. Ti, kteří se připojí, mohou dnes večer vyjádřit nesouhlas se stále narůstajícími cenami alkoholu. Jde prý o to, aby se nyní ozvali postižení, tedy konzumenti. A jak? Tím, že se nezřízeně opijí.
V textu e-mailu se mimojiné píše: „Akce je nutná proto, aby pár set milionů notoriků včetně TEBE ukázalo producentům, že se jim přejídají neustále rostoucí náklady na alkohol a mají toho tak akorát po krk a někdy taky plný kecky.“ Trochu jsem se polekal toho konkrétního oslovení „ty notoriku“, protože od 1. října ze zdravotních důvodů abstinuji, ale četl jsem dál:
„Pokud se tento den všichni řádně vožereme, nemůže si trh této skutečnosti nepovšimnout. Uvědomme si, že máme-li jako spotřebitelé moc, měli bychom
ji použít.“
Páteční večer je k podpoře takové iniciativy jako stvořený. Snad budou strážci pořádku shovívaví k alkoholovým prohřeškům mladých demonstrujících (třeba tiše zasednou k internetu) a ti zase nepřekročí hranice slušnosti, budou rozumní a nedopustí se páchání brutálních destruktivních činů - především na svém zdraví.
A možná právě za zlepšení individuální péče o zdraví každého člověka by mohla vzniknout další výzva nebo osvětový přeposílatelný oběžník. Věřím tomu, že se jednou dočkáme i doby, kdy se bude hromadný e-mail využívat k šíření opravdu podstatných, hodnotných a pro člověka důležitých myšlenek, nejen výše zmíněných humorných (a vtipných) žvástů. První vlaštovky už se dnes objevují – například e-maily ekologického hnutí Arnika, která prostřednictvím internetu upozorňuje registrované zájemce, například novináře, o svých akcích a vývoji ekologických kauz v České republice.
Ondřej Tichota
pondělí, dubna 19, 2004
Kenneth’s Blog neb University Bound – my adventures at Queen’s University
Podíval jsem se na soukromý blog Kanaďana Kennetha, který toho času studuje „biochemistry“ na Queenské univerzitě. Layout blogu vypadá docela obyčejně, ale obsah je velmi zajímavý (alespoň pro mne).
Přijde mi, že blog je nefalšovaným Kennethovým deníčkem, kterému se svěřuje, dělá si z něho legraci, informuje ho o svých nových vědomostech a objevech, „vlepuje“ do něj fotografie a čtenář se dozví i něco o problémech studentů v Kanadě (například jak lidé z vedení univerzity nutí studenty jíst v menze, kde nechutně vaří, a nebo jak Kenethovy známky letos „suck“ – takže si člověk hnedka oddychne, že ani v zahraničí nemají na růžích ustláno). Kenneth se zajímá o přírodu a taky o počítače. A není nic lepšího než to skloubit. Návštěvník blogu se tak pobaví při jakési kolážové animaci, v níž veverky vybavené foukací hramonikou, bicími, bongy a obdařené talentem na taneční kreace rozvíjejí melodie svého největšího hudebního hitu.
Navštívil jsem pár soukromých blogů a tenhle mi přišel nápaditý a vkusně vedený. Na závěr jednu Kennethovu citaci:
„The only problem is studying makes you feel stupid. At least it makes me feel plenty dumb. The whole point of "studying" is to do things you don't know, learn things you don't know - that's why it makes you feel dumb. So I guess the privilege of going to Queen's is the opportunity to feel stupid not only during most of the 6 months when you're not studying for exams, but also for the 2 'study months' where you feel extra retarded. Ah well.“
Blog existuje od srpna 2003 (viz. archiv příspěvků v jednotlivých měsících), autor uvádí svou MSN adresu a e-mail, nabízí odkazy na blogy svých kamarádů a spolužáků, odkazy na servery s recenzemi na knihy, knihovny a například „free“ (asi „of charge“) encyklopedii Wikipedia. Kenneth se snaží psát denně, někdy je to jednou za třeba tři dni.
Podíval jsem se na soukromý blog Kanaďana Kennetha, který toho času studuje „biochemistry“ na Queenské univerzitě. Layout blogu vypadá docela obyčejně, ale obsah je velmi zajímavý (alespoň pro mne).
Přijde mi, že blog je nefalšovaným Kennethovým deníčkem, kterému se svěřuje, dělá si z něho legraci, informuje ho o svých nových vědomostech a objevech, „vlepuje“ do něj fotografie a čtenář se dozví i něco o problémech studentů v Kanadě (například jak lidé z vedení univerzity nutí studenty jíst v menze, kde nechutně vaří, a nebo jak Kenethovy známky letos „suck“ – takže si člověk hnedka oddychne, že ani v zahraničí nemají na růžích ustláno). Kenneth se zajímá o přírodu a taky o počítače. A není nic lepšího než to skloubit. Návštěvník blogu se tak pobaví při jakési kolážové animaci, v níž veverky vybavené foukací hramonikou, bicími, bongy a obdařené talentem na taneční kreace rozvíjejí melodie svého největšího hudebního hitu.
Navštívil jsem pár soukromých blogů a tenhle mi přišel nápaditý a vkusně vedený. Na závěr jednu Kennethovu citaci:
„The only problem is studying makes you feel stupid. At least it makes me feel plenty dumb. The whole point of "studying" is to do things you don't know, learn things you don't know - that's why it makes you feel dumb. So I guess the privilege of going to Queen's is the opportunity to feel stupid not only during most of the 6 months when you're not studying for exams, but also for the 2 'study months' where you feel extra retarded. Ah well.“
Blog existuje od srpna 2003 (viz. archiv příspěvků v jednotlivých měsících), autor uvádí svou MSN adresu a e-mail, nabízí odkazy na blogy svých kamarádů a spolužáků, odkazy na servery s recenzemi na knihy, knihovny a například „free“ (asi „of charge“) encyklopedii Wikipedia. Kenneth se snaží psát denně, někdy je to jednou za třeba tři dni.
K českým „iráckým“ novinářům
(reakce na Portlíkův materiálek)
A tady jsme přesně u toho. Žádná nezávislost médií prostě neexistuje a existovat nikdy nebude. Ač jde o média veřejné služby, která by měla být nezávislá a měla by tak jednat, svoji závislost na vedení státu ukázala v plné míře. Jsem rád, že tam tihle novináři byli, protože dělali výborné věci, a teď jsem opravdu moc rád, že jsou z toho venku. Ale cesta zpět se dala zařídit jistě i jinak – bez toho, aby všechno zařídila vláda a nikoli vedení ČT. (Pak Janeček přišel na letiště jako já, když mi bylo sedm a chtěl jsem podpis Pavla Vítka po jeho koncertu v mělnickým kulturáku. Dostal jsem ho tehdy jen díky tomu, že pro něj se mnou šla máma. Ten podpis patřil bez diskuse mně – dokonce tam bylo věnování, ale já na tom získání neměl žádný podíl. Janeček vypadal – stejně jako já – v celé záležitosti poněkud neschopně a méněcenně. Alespoň tak na mne působil nabídnutý mediální obraz – „Vládní speciál přenesl novináře do vlasti a podívejte: i Janeček se s nimi přišel obejmout.“ Takhle by zněla má slovní reprodukce viděného.)
„Jsem rád, že jsem občanem tohoto státu, který se stará o svoje lidi.“ Něco v tom smyslu (přesnou citaci si z televize nepamatuji) řekl Michal Kubal dnes po příletu. Také si nemyslím, že kdyby mne v Iráku někdo unesl, že by po mně někdo pátral (no, možná…) a že by pro mne dokonce někdo poslal speciál. Možná bych se tak mohl svézt v nějakém transportu do vlasti (a asi bych tam nastupoval jako poslední – až jestli by bylo místo).
A teď se nabízí otázka k oběma odstavcům:
Anebo že by média byla opravdu sedmou velmocí? :)
(reakce na Portlíkův materiálek)
A tady jsme přesně u toho. Žádná nezávislost médií prostě neexistuje a existovat nikdy nebude. Ač jde o média veřejné služby, která by měla být nezávislá a měla by tak jednat, svoji závislost na vedení státu ukázala v plné míře. Jsem rád, že tam tihle novináři byli, protože dělali výborné věci, a teď jsem opravdu moc rád, že jsou z toho venku. Ale cesta zpět se dala zařídit jistě i jinak – bez toho, aby všechno zařídila vláda a nikoli vedení ČT. (Pak Janeček přišel na letiště jako já, když mi bylo sedm a chtěl jsem podpis Pavla Vítka po jeho koncertu v mělnickým kulturáku. Dostal jsem ho tehdy jen díky tomu, že pro něj se mnou šla máma. Ten podpis patřil bez diskuse mně – dokonce tam bylo věnování, ale já na tom získání neměl žádný podíl. Janeček vypadal – stejně jako já – v celé záležitosti poněkud neschopně a méněcenně. Alespoň tak na mne působil nabídnutý mediální obraz – „Vládní speciál přenesl novináře do vlasti a podívejte: i Janeček se s nimi přišel obejmout.“ Takhle by zněla má slovní reprodukce viděného.)
„Jsem rád, že jsem občanem tohoto státu, který se stará o svoje lidi.“ Něco v tom smyslu (přesnou citaci si z televize nepamatuji) řekl Michal Kubal dnes po příletu. Také si nemyslím, že kdyby mne v Iráku někdo unesl, že by po mně někdo pátral (no, možná…) a že by pro mne dokonce někdo poslal speciál. Možná bych se tak mohl svézt v nějakém transportu do vlasti (a asi bych tam nastupoval jako poslední – až jestli by bylo místo).
A teď se nabízí otázka k oběma odstavcům:
Anebo že by média byla opravdu sedmou velmocí? :)
neděle, dubna 18, 2004
K tématu výuky pomocí blogu a vůbec o výuce na VŠ
Osobně si myslím, že takovýhle blog má význam. Přinejmenším pro každého, kdo vytvoří nějaký příspěvek.
V tomto případě je to podobné jako se seminárkou – obohatí samotného autora. Druhou osobou, která si takový text přečte, totiž bývá obyčejně pouze učitel. „A kde je ten fatální dopad novinářovy práce na společnost?“ křičí naše ješitnost. Na rozdíl od seminárek má příspěvek na blogu dopad na širší obec, čímž je zásadně přínosnější.
V tomto by se dal přirovnat k referátu při výuce ve škole. Ale i oproti němu je výhodnější. V hodině je referát většinou ústní, bez grafického doprovodu, příjemce se v něm nemusí orientovat lehce a někdy si jen těžko stíhá zapisovat všechny důležité myšlenky. Zapisuje si je většinou do sešitu, ve kterém se ale zpětně těžko hledá.
A tady je skvělá výhoda blogu: všichni příjemci se mohou zpětně podívat na témata, která je zajímají. Autoři do úměrně krátkých textů vybírají jen nejdůležitější fakta, jež vytvoří základní skelet představy o tématu, a nezatěžují čtenáře informacemi, které lze získat při dalším individuálním bádání. Připojit lze i nejvychytanější zajímavůstky.
Proto je možná škoda, že na tomto blogu máme příspěvky tříděny jen podle času, kdy se na něm objevily. Určitě by bylo přínosné, kdyby se ukládaly také do kategorií podle témat a my je zpětně mohli snáz najít. Sice si můžeme v zobrazeném archivu například z března vyhledat klíčová slova (pomocí kombinace klávesnic Ctrl + F – tímto děkuji panu Šmídovi, který mě ji naučil) a podle nich odhalit schovaný hledaný příspěvek, ale myslím, že za čas bude archivovaných měsíců tolik, až se nám takové hledání „jehly v kupce sena“ (ať žije klišé!) pěkně protáhne a nám se do něj nebude chtít.
Ondřej T.
PS: Nevím, jak v počítači nastavit počítání znaků... Máme prehistorické Windows, a tak případně omluvte délku příspěvku... Díky.
Osobně si myslím, že takovýhle blog má význam. Přinejmenším pro každého, kdo vytvoří nějaký příspěvek.
V tomto případě je to podobné jako se seminárkou – obohatí samotného autora. Druhou osobou, která si takový text přečte, totiž bývá obyčejně pouze učitel. „A kde je ten fatální dopad novinářovy práce na společnost?“ křičí naše ješitnost. Na rozdíl od seminárek má příspěvek na blogu dopad na širší obec, čímž je zásadně přínosnější.
V tomto by se dal přirovnat k referátu při výuce ve škole. Ale i oproti němu je výhodnější. V hodině je referát většinou ústní, bez grafického doprovodu, příjemce se v něm nemusí orientovat lehce a někdy si jen těžko stíhá zapisovat všechny důležité myšlenky. Zapisuje si je většinou do sešitu, ve kterém se ale zpětně těžko hledá.
A tady je skvělá výhoda blogu: všichni příjemci se mohou zpětně podívat na témata, která je zajímají. Autoři do úměrně krátkých textů vybírají jen nejdůležitější fakta, jež vytvoří základní skelet představy o tématu, a nezatěžují čtenáře informacemi, které lze získat při dalším individuálním bádání. Připojit lze i nejvychytanější zajímavůstky.
Proto je možná škoda, že na tomto blogu máme příspěvky tříděny jen podle času, kdy se na něm objevily. Určitě by bylo přínosné, kdyby se ukládaly také do kategorií podle témat a my je zpětně mohli snáz najít. Sice si můžeme v zobrazeném archivu například z března vyhledat klíčová slova (pomocí kombinace klávesnic Ctrl + F – tímto děkuji panu Šmídovi, který mě ji naučil) a podle nich odhalit schovaný hledaný příspěvek, ale myslím, že za čas bude archivovaných měsíců tolik, až se nám takové hledání „jehly v kupce sena“ (ať žije klišé!) pěkně protáhne a nám se do něj nebude chtít.
Ondřej T.
PS: Nevím, jak v počítači nastavit počítání znaků... Máme prehistorické Windows, a tak případně omluvte délku příspěvku... Díky.
