novamedia

Internetová jurisdikce, aneb jak je to s tím právem na internetu

Dnes jsem našel páteční článek našeho bývalého spolužáka Mirka Zemana. Samozřejmě na www.lupa.cz (konkrétně http://www.lupa.cz/clanek.php3?show=3348) Zabývá se právním ošetřením obchodování na internetu.
Hovoří o právních problémech, které stále více musejí řešit společnosti obchodující přes internet, o geografické i personální identifikaci zákazníků,. Uvádí, jak se liší pohled na internetovou jurisdikci v Evropě, USA a Asii.
Článek pojednává o studii, kterou vydala The American Bar Association/Internet Chamber of Commerce. Studie využila informací od 277 společností v 45 zemích včetně České republiky.
Jen jedna poznámka – docela bych v Mirkově článku uvítal konkrétnější informace.

Ondřej T.

Rád bych upozornil na materiál, který jsem nalezl při svém (nečastém) surfování po vlnách internetu. Jde o článek uveřejněný v učitelských novinách a pojednává o problému stárnutí české populace. Možná si říkáte: „Co to sem ten Tichota tahá, to je známá věc.“ Ale chci vám tenhle článek doporučit, protože jednou se tohle téma bude velmi důvěrně dotýkat nás, novinářů.
My budeme psát o problémech naší společnosti, o migraci, o kraších sociálního systému – budeme o těch potížích psát ale až tehdy, kdy se projeví v praxi, kdy nás bude zajímat ta děsná senzace, ty silné příběhy – to přeci umíme my, novináři, dobře, ne?
Na titulní stranu se tento problém nedostane v zítřejších vydáních, ačkoli je právě zítra potřeba reformovat sociální systémy, systém školství (kterého se mnou doporučovaný materiál také dotýká) a další listiny, které by společnost pomohly oddlužit, zajistily jí kvalitní životní prostředí (tím nemyslím jen přírodu) a našim dětem nabídly pevné základy pro život.
Myslím, že život v napojení na elektronická média k tomu určitě nebude dostačovat – je potřeba žít taky v reálném světě, nejen na chatu nebo v seriálu Esmeralda, klábose o malichernostech, a zajímat se o to, kam "to všechno spěje" a jak bychom to mohli v pozitivním ovlivnit.
A tady je můj názor:
Lidi dneska rádi žijí v zajetí mediálních bublin vytvořených elektronickými médii (kde se odehrávají smyšlené příběhy ve fiktivním světě a kam se po příchodu z práce – anebo nejlíp ještě v kanceláři - uchylují) a ačkoli mají tu možnost, nepodílejí se na věcech veřejných, tedy tom, co rozhoduje o jejich skutečných životech. V tom bych viděl jeden z negativních vlivů elektronických médií - ach, ta fiktivní realita.

Ten článek je na:
http://ceses.cuni.cz/media/clanky/031000UL.php

Závěrečný odstavec tohoto článku:
Tváří v tvář nutným nepopulárním změnám politici všude na světě předstírají, že je víceméně možné zachovat současný stav. Čím dříve vyjdou politici s pravdou ven, tím lépe je možné nutný pád zbrzdit a rozložit zátěž na více generací. Čím později se k opatřením přistoupí, o to větší rána dopadne na naše děti a vnoučata.

Ondřej T.

PONDĚLNÍ SEMINÁŘ (3. KVĚTNA 2004) ZAČNE VÝJIMEČNĚ AŽ V 11:30.
Omlouvám se a děkuji za pochopení. Mail s touto zprávou jsem všem zaregistrovaným již rozeslal, ale přesto prosím, zda byste se mohli ještě vzájemně informovat.
MČ

Ahoj všem,
našel jsem na webu článeček s informacemi o podílu bannerů v celkovém objemu reklamy na evropském světadílu. Článek je v angličtině, takže nám nebude dělat potíž si ho přelouskat.
Jde sice o materiál z roku 2002, ale na něm se ukazuje, že kdysi měly bannery svůj smysl. Dneska (jak jsme si říkali na hodině) hladina vnímání je velmi nízko (mělko).. Autor hovoří o tom, že bannery v Evropě stále dominují, o využití dalších způsobů reklamy a firmách, které se jí zabývají. Pro nás je to takové (možná první) nahlédnutí do studií o reklamním průmyslu a do toho, jak takové studie mohou také vypadat.
Odkaz http://www.clickz.com/news/article.php/1443951
Ondřej T.

Internet a umění

Protože náš předmět se jmenuje Nová média, připojím příklad o tak trochu netradičním využití internetu.
Prostřednictvím e-mailu často posíláme dopisy, pozdravy, psaníčka, přáníčka, obrázky, fotografie audio- a videonahrávky a kdovíco ještě. Už jste ale slyšeli někdy o tom, že by se e-mailem poslal exponát na výstavu grafik? Tak to se uskutečnilo nedávno.
Albánský výtvarník Simulah Czerwenicinnović Acer von Multispeed poslal počítačové reprodukce svých děl do Mělníka členům umělecké skupiny „Předvoj toho nového, co přijde, zavrhující to staré, co už dávno mělo odejít“. Ti chtěli uspořádat vůbec první výstavu Acerových prací v České republice a zároveň chtěli, jsouce neziskovým občanským sdružením, rozpočet výstavy udržet na nejnižší možné úrovni. A tak se s autorem domluvili na uspořádání netradičně koncipované expozice složenou právě z počítačových reprodukcí Acerových výtvorů, které přišly pořadatelům právě e-mailovou poštou. Albánec si musel pohrát s grafickým počítačovým programem, tím vytvořit více či méně věrné kopie svých děl tematicky se vztahujících k problémům albánské současnosti i minulosti.
Všechno vyšlo do puntíku dobře. Reprodukce visí na stěnách mělnické galerie Ve Věži a pořadatelé výstavy zaplatili za papíry asi 50 korun. Namísto několika tisíc za převoz a pojištění Acerových originálů.

Ondřej Tichota

Kdo se v pátek opije, podpoří protest

Tímto příspěvkem chci poukázat na socializační vliv internetu. Jak známo i z přednášek Dr. Šanderové, komunikace ve hraje ve společnosti důležitou roli. Stejně tak jako alkohol – jeho prostřednictvím se otevírají lidská srdce, ale také třeba nože v kapsách. A internet nabídl spojení těchto obou důležitých socializačních faktorů v jedno. A to u příležitosti takzvaného pálení čarodejnic.
Začátkem tohoto týdne mi do e-mailové schránky přišla výzva k podpoře protestní akce. Ti, kteří se připojí, mohou dnes večer vyjádřit nesouhlas se stále narůstajícími cenami alkoholu. Jde prý o to, aby se nyní ozvali postižení, tedy konzumenti. A jak? Tím, že se nezřízeně opijí.
V textu e-mailu se mimojiné píše: „Akce je nutná proto, aby pár set milionů notoriků včetně TEBE ukázalo producentům, že se jim přejídají neustále rostoucí náklady na alkohol a mají toho tak akorát po krk a někdy taky plný kecky.“ Trochu jsem se polekal toho konkrétního oslovení „ty notoriku“, protože od 1. října ze zdravotních důvodů abstinuji, ale četl jsem dál:
„Pokud se tento den všichni řádně vožereme, nemůže si trh této skutečnosti nepovšimnout. Uvědomme si, že máme-li jako spotřebitelé moc, měli bychom
ji použít.“
Páteční večer je k podpoře takové iniciativy jako stvořený. Snad budou strážci pořádku shovívaví k alkoholovým prohřeškům mladých demonstrujících (třeba tiše zasednou k internetu) a ti zase nepřekročí hranice slušnosti, budou rozumní a nedopustí se páchání brutálních destruktivních činů - především na svém zdraví.

A možná právě za zlepšení individuální péče o zdraví každého člověka by mohla vzniknout další výzva nebo osvětový přeposílatelný oběžník. Věřím tomu, že se jednou dočkáme i doby, kdy se bude hromadný e-mail využívat k šíření opravdu podstatných, hodnotných a pro člověka důležitých myšlenek, nejen výše zmíněných humorných (a vtipných) žvástů. První vlaštovky už se dnes objevují – například e-maily ekologického hnutí Arnika, která prostřednictvím internetu upozorňuje registrované zájemce, například novináře, o svých akcích a vývoji ekologických kauz v České republice.

Ondřej Tichota

Kenneth’s Blog neb University Bound – my adventures at Queen’s University
Podíval jsem se na soukromý blog Kanaďana Kennetha, který toho času studuje „biochemistry“ na Queenské univerzitě. Layout blogu vypadá docela obyčejně, ale obsah je velmi zajímavý (alespoň pro mne).
Přijde mi, že blog je nefalšovaným Kennethovým deníčkem, kterému se svěřuje, dělá si z něho legraci, informuje ho o svých nových vědomostech a objevech, „vlepuje“ do něj fotografie a čtenář se dozví i něco o problémech studentů v Kanadě (například jak lidé z vedení univerzity nutí studenty jíst v menze, kde nechutně vaří, a nebo jak Kenethovy známky letos „suck“ – takže si člověk hnedka oddychne, že ani v zahraničí nemají na růžích ustláno). Kenneth se zajímá o přírodu a taky o počítače. A není nic lepšího než to skloubit. Návštěvník blogu se tak pobaví při jakési kolážové animaci, v níž veverky vybavené foukací hramonikou, bicími, bongy a obdařené talentem na taneční kreace rozvíjejí melodie svého největšího hudebního hitu.
Navštívil jsem pár soukromých blogů a tenhle mi přišel nápaditý a vkusně vedený. Na závěr jednu Kennethovu citaci:
„The only problem is studying makes you feel stupid. At least it makes me feel plenty dumb. The whole point of "studying" is to do things you don't know, learn things you don't know - that's why it makes you feel dumb. So I guess the privilege of going to Queen's is the opportunity to feel stupid not only during most of the 6 months when you're not studying for exams, but also for the 2 'study months' where you feel extra retarded. Ah well.“

Blog existuje od srpna 2003 (viz. archiv příspěvků v jednotlivých měsících), autor uvádí svou MSN adresu a e-mail, nabízí odkazy na blogy svých kamarádů a spolužáků, odkazy na servery s recenzemi na knihy, knihovny a například „free“ (asi „of charge“) encyklopedii Wikipedia. Kenneth se snaží psát denně, někdy je to jednou za třeba tři dni.

K českým „iráckým“ novinářům
(reakce na Portlíkův materiálek)

A tady jsme přesně u toho. Žádná nezávislost médií prostě neexistuje a existovat nikdy nebude. Ač jde o média veřejné služby, která by měla být nezávislá a měla by tak jednat, svoji závislost na vedení státu ukázala v plné míře. Jsem rád, že tam tihle novináři byli, protože dělali výborné věci, a teď jsem opravdu moc rád, že jsou z toho venku. Ale cesta zpět se dala zařídit jistě i jinak – bez toho, aby všechno zařídila vláda a nikoli vedení ČT. (Pak Janeček přišel na letiště jako já, když mi bylo sedm a chtěl jsem podpis Pavla Vítka po jeho koncertu v mělnickým kulturáku. Dostal jsem ho tehdy jen díky tomu, že pro něj se mnou šla máma. Ten podpis patřil bez diskuse mně – dokonce tam bylo věnování, ale já na tom získání neměl žádný podíl. Janeček vypadal – stejně jako já – v celé záležitosti poněkud neschopně a méněcenně. Alespoň tak na mne působil nabídnutý mediální obraz – „Vládní speciál přenesl novináře do vlasti a podívejte: i Janeček se s nimi přišel obejmout.“ Takhle by zněla má slovní reprodukce viděného.)

„Jsem rád, že jsem občanem tohoto státu, který se stará o svoje lidi.“ Něco v tom smyslu (přesnou citaci si z televize nepamatuji) řekl Michal Kubal dnes po příletu. Také si nemyslím, že kdyby mne v Iráku někdo unesl, že by po mně někdo pátral (no, možná…) a že by pro mne dokonce někdo poslal speciál. Možná bych se tak mohl svézt v nějakém transportu do vlasti (a asi bych tam nastupoval jako poslední – až jestli by bylo místo).

A teď se nabízí otázka k oběma odstavcům:
Anebo že by média byla opravdu sedmou velmocí? :)

K tématu výuky pomocí blogu a vůbec o výuce na VŠ

Osobně si myslím, že takovýhle blog má význam. Přinejmenším pro každého, kdo vytvoří nějaký příspěvek.
V tomto případě je to podobné jako se seminárkou – obohatí samotného autora. Druhou osobou, která si takový text přečte, totiž bývá obyčejně pouze učitel. „A kde je ten fatální dopad novinářovy práce na společnost?“ křičí naše ješitnost. Na rozdíl od seminárek má příspěvek na blogu dopad na širší obec, čímž je zásadně přínosnější.
V tomto by se dal přirovnat k referátu při výuce ve škole. Ale i oproti němu je výhodnější. V hodině je referát většinou ústní, bez grafického doprovodu, příjemce se v něm nemusí orientovat lehce a někdy si jen těžko stíhá zapisovat všechny důležité myšlenky. Zapisuje si je většinou do sešitu, ve kterém se ale zpětně těžko hledá.
A tady je skvělá výhoda blogu: všichni příjemci se mohou zpětně podívat na témata, která je zajímají. Autoři do úměrně krátkých textů vybírají jen nejdůležitější fakta, jež vytvoří základní skelet představy o tématu, a nezatěžují čtenáře informacemi, které lze získat při dalším individuálním bádání. Připojit lze i nejvychytanější zajímavůstky.
Proto je možná škoda, že na tomto blogu máme příspěvky tříděny jen podle času, kdy se na něm objevily. Určitě by bylo přínosné, kdyby se ukládaly také do kategorií podle témat a my je zpětně mohli snáz najít. Sice si můžeme v zobrazeném archivu například z března vyhledat klíčová slova (pomocí kombinace klávesnic Ctrl + F – tímto děkuji panu Šmídovi, který mě ji naučil) a podle nich odhalit schovaný hledaný příspěvek, ale myslím, že za čas bude archivovaných měsíců tolik, až se nám takové hledání „jehly v kupce sena“ (ať žije klišé!) pěkně protáhne a nám se do něj nebude chtít.
Ondřej T.

PS: Nevím, jak v počítači nastavit počítání znaků... Máme prehistorické Windows, a tak případně omluvte délku příspěvku... Díky.

PRVNÍ PŘEDNÁŠKA - Historie on-line médií (než přišel Internet)

Text s odkazy na některé zdroje najdete zde: http://extra.cz/online01.htm
Přivítám jakékoliv poznámky k textu (polemiky, další zdroje, zpřesňující informace atd.)